David Wilcock: Filadelfský experiment 2.část - Masáže v Přelouči - HarmonyCare - Rekondiční masáže - Medové masáže

Aktuality

Novinky

Voňavé Aktuality

David Wilcock: Filadelfský experiment 2.část

 

8.9.1 VĚDECKÁ ANALÝZA TIBETSKÉ AKUSTICKÉ LEVITACE

Pro ty, kteří mají zájem, je tu článek Dana Davidsona, který nám pomůže popsat tuto úžasnou událost jazykem vědy. Pokud vám technická čísla a termíny vadí, následující výňatek prostě přeskočte a čtěte dál, nic podstatného z celkového porozumění celé věci vám neuteče.

Mniši s 19 hudebními nástroji – z toho 13 bubnů a pět trumpet – byli rozestavěni v úhlu 90 stupňů před balvanem. Nástroje měly následující parametry:

  • 8 bubnů mělo 1 metr v průměru x 1,5 metru na výšku x 3 mm tenký list kovu, a celé vážily 150 kg.
  • 4 bubny měly 0,7 metrů v průměru x 1 metr na výšku
  • 1 buben měl 0,2 metru v průměru x 0,3 metru na výšku
  • Všechny trumpety měly na délku 3,12 metru x 0,3 metru

Výpočty potvrdily, že objem velkých bubnů byl podobný objemu balvanu. Prostřední bubny měly oproti bubnům velkým objem třetinový a objem malého bubínku byl oproti objemu prostředníhomenší 41krát a oproti objemu velkého 125krát. Přesný objem balvanu není k dispozici, nicméně z harmonických vztahů panujících mezi ním a bubny můžeme vydedukovat, že měl objem zhruba 1,5 metru krychlového.

Dalším zajímavým aspektem této ukázky levitace v praxi je malé množství síly, která je k jejímu vykonání potřebná. Nejhlasitější snesitelný akustický tlak, který člověk snese, je přibližně 280 dynů/cm2. To je v řeči fyzikální analýzy přibližně 0,000094 wattů/cm2.

Pokud bychom předpokládali, že každý mnich vyprodukuje, řekněme, polovinu takového množství zvukové energie, (což je velice nepravděpodobné), a pak provedli další hrubý odhad, že to je množství, které se dostane až k balvanu (zvuk se ve skutečnosti ve vzduchu rapidně rozptyluje), pak bychom dostali asi 0,04 wattu (tj. (19 nástrojů + 19krát 4 mniši) krát 0,000094), které by do obrovského balvanu narazily.

To je velice malé množství energie na to, že má pohnout 1,5metrovým balvanem.

Vyzvednout navíc kámen do výše 250 metrů vyžaduje množství ještě nepoměrně větší. U hornin jako jsou žula a vápenec má 1 krychlová stopa (asi 0,3 m krychlového) hmotnost 60-80 kg.

Pokud vezmeme střední hmotnost 70 kg na krychlovou stopu, pak by balvan o objemu 1,5 metru krychlového vážil přes 4 tuny!!! Zdvihnout takovou tíhu o 250 metrů by si vyžádalo skoro 7 milionů stopo-liber (angloamerická jednotka práce či energie) – joulů by to bylo ještě více, 1 stopo-libra = 1,3558 joulů(pozn. překl).

Jelikož bylo toto množství vyprodukováno za 3 minuty, bylo použito výkonu 70 koňských sil. To se rovná 52 kW. Jednotkový činitel výkonu tak vychází 5 250 000 na jednotku.
Mniši si buď evidentně podmanili obrovské množství volné energie, aby s balvany pohnuli, nebo jim poté, co pochopili, jak funguje gravitace, stačilo jen malé množství síly na to, aby dokázali odstínit její účinky.

Davidson ve své analýze opomněl, že „levitační“ síla se síle „gravitační“ téměř rovná, takže hýbat s kameny nebylo tak obtížné, jak by se mohlo zdát. Vše bylo přesně uzpůsobeno a uspořádáno tak, aby vznikaly rezonanční vlny, které měly rozvibrovat balvan tak, že se pohnul, a zároveň měly absorbovat či odrážet k zemi působící síly, čímž vyvolaly levitaci.

Vrátíme-li se k rozestavění mnichů s trubkami (troubami), zjistíme, že tvořili přesný čtvrtkruh a veškerý akustický tlak směrovali do „mísovité“ prohlubně v zemi, v níž balvan spočíval.

Jakmile dosáhl vnitřek balvanu požadovanou úroveň zvukové rezonance, což trvalo několik minut, otevřela se brána, kterou mohla začít do naší reality proudit energie éteru, a okolo objektu se vytvořilo polarizované kulovité pole „jednotky vědomí“.

Následkem toho byla gravitace kamenem pohlcena, podobně jako je voda pohlcena vírem, takže na kámen neměla žádné účinky a nepřitahovala ho k zemi. Díky tomu nad kamenem získala moc slabší, protisměrně působící levitační neboli „vztlaková“ síla, která kámen rozpohybovala směrem vzhůru. Pokud jste někdy sledovali vzduchovou bublinu pohybující se vzhůru hustou kapalinou, pak máte jasnou představu, jak může změna tlaků zapříčinit efekt pomalé levitace.

Vzpomeňme si také, že Cathie se nedomníval, že by zpěv či koncentrace mnichů měla na výsledný efekt nějaký vliv. Ovšem práce, kterou prezentovala některá nadaná média (psychicky citliví lidé), jako například Nina Kulaginová, nás upomíná, že energie vědomí, zaměřená na jedno místo prostřednictvím zpěvu a meditace, nesporně mohla na levitaci nějaký významnější vliv mít.

Je docela dobře možné, že bez meditace, která do procesu přispívala energií vědomí a která organizovala to, co se již formovalo, by se experiment nezdařil.
Tato dramatická ukázka levitace dává ještě větší smysl, když si vezmeme, že Tibeťané by mohli být dědicové ztracené starověké éterické vědy, kterou disponovala nějaká dřívější technologicky vyspělá civilizace. Více o tomto v knize The Shift of Ages.

Toto jsem chápal už v minulosti, když jsem pracoval na The Science of Oneness, ale tehdy mi ještě unikalo, že gravitace je hlavní silou prostoročasu a levitace hlavní silou časoprostoru. Když vytvoříte „průchozí bod“ do časoprostoru, vyvoláte antigravitaci společně s časoprostorovým portálem. Ve skutečnosti se zdá, že bez toho, aby člověk prostoupil do časoprostoru, vyvolat antigravitaci není možné.

Tím se vysvětluje vše od bizarních vlastností létající plošiny Dr. Viktora Grebenikova, po nedávné informace Dr. Ralpha Ringa, které se objevily ve videu na stránkách Projektu Camelot. V obou případech se zdá, že vás použití antigravitace dostane do časoprostoru – prostoupíte polem víru. Velice nerad vás napínám, ale další podrobnosti si budeme muset nechat do další části tohoto článku.

A JEŠTĚ PŘÍDAVEK…

Věřím, že pravda vás osvobodí – a díky glosovitým informacím, které jsem si v minulosti přečetl v„Případu UFO“ je více než jasné, že tu máme co do činění s nefalšovaným „prosáknutím“ informací zevnitř. Tento odkaz sem umisťuji už nyní, i když jsem si celý text ještě neprošel. Považuji ho za„výzkum atakující současné meze poznání“, a vy máte možnost si text přečíst zároveň se mnou. Něco v něm možná nebude právě srozumitelné, ale časem a s narůstajícím počtem „průsaků“, které se objevovaly od počátku, bychom mohli jednotlivé části chápat více a více a nakonec možná porozumět docela.

Pokračujeme v naší diskusi a analýze poznámek, kterými Jessupovu knihu „Případ UFO“ opatřili neznámí lidé, působící uvnitř oddělení tajných operací, a také poodhalíme příběh dvou znepřátelených a válčících starověkých civilizací na Zemi! Jeden způsob čtení knihy je ten, číst POUZE okrajové poznámky (glosy), které do textu tito členové jednotky tajných operací vepsali. Pokud to uděláte, zjistíte zajímavé věci. Vezměme to ale od začátku: tato skupinka se alespoň jednou prezentuje jako „Gypsies“ (Cikáni). Nedoporučoval bych v tom hledat nic konkrétního, zřejmě se bude spíše jednat o nějaký kód, šifru tajného uskupení či skupiny uvnitř skupiny – něco jako Ilumináti nebo opoziční (vzbouřená) skupina vůči té, z níž se vyvinul Majestic / NSA (National Security Agency) / osa neokonzervativců. [Rozhovory s Dr. Danem Burischem mě utvrdily v tom, že existují dvě hlavní opoziční skupiny vzbouřenců – dlouho jsem měl podezření, že tomu tak je.] V těchto poznámkách se o lidech hovoří jako o vyznavačích kultu – termín „Gayim“. Je zcela běžné, že v pravých materiálech pocházejících od lidí „zevnitř“ se setkáte se znevažováním lidí, kteří stojí „vně“. S tajnými znalostmi často přichází i pocit nadřazenosti.

Při procházení poznámek se také často setkáte se záležitostmi souvisejícími se systémem planetární mřížky, o němž jsem psal v každé z knih Konvergence – zmínky o „diamantových vrstvách“ atd. Též se v nich fascinujícím způsobem píše o antigravitaci a o Filadelfském experimentu. Nejúžasnější pasáže se ale týkají války mezi dvěma starověkými znesvářenými skupinami, které glosátoři nazývají „L-M“ a „S-M“.

„LITTLE MEN“ – „MALÝ LID“

Je jasné, a vyplývá to z více pasáží, že „L-M“ znamená „Little Men“ – „Malý lid“ nebo též „Lemuřanský lid“– „Lemurian Men“… oba termíny jsou vzájemně zaměnitelné, protože je řeč o jedné a té samé skupině.

Lemuria, o níž se tu hovoří, je velmi pravděpodobně stejnou zemí, o níž mluvil Cayce ve svých čteních jako o „Rámově“ říši. Určitá konkrétní skupina obyvatel tedy musela osídlit dnešní Indii. A skutečně, jejich vědomosti jsou stále zachovány ve starověkých spisech zvaných Védy, které jsou dodnes klíčovými náboženskými prameny hinduistické víry.

V nejstarších védských spisech se dočtete o létajících strojích zvaných vimány, o strašlivé válce dvou znesvářených frakcí, a naleznete tu i pasáže, které téměř jistě popisují použití jaderných zbraní v tomto konfliktu… Vyčerpávající souhrn veškeré védské fyziky jsem se pokusil podat ve 14. kapitole Science of Oneness.

Jelikož měla Lemurie údajně přijít o část svého území následkem ničivé potopy, mohli předtím její obyvatelé kolonizovat i další ostrovní oblasti Tichého oceánu, které se pak potopily, jako je tomu i v legendě o Atlantidě. Buď jak buď, Pacifik je obrovská prázdná pustina, kde se nevyskytují téměř žádné zatopené oblasti, které v minulosti obřími ostrovními kontinenty MOHLY BÝT.

Proto se domnívám, že Lemurijská říše měla své centrum v Indii, Číně a Indonésii – potažmo na Filipínách. Jelikož se drtivá většina civilizací usazovala na podobných místech, aby měla přístup k moři, mohlo při potopě dojit k velkým ztrátám na životech a ke zničení řady přístavních měst. Lemuřané se ovšem mohli dostat až k západním břehům Jižní Ameriky, jak o tom hovoří jedno z Cayceho čtení.

chinese-pyramid6chinese-pyramid2

Práce Grahama Hancocka, jako například „Underworld“ (Podsvětí), odhaluje v okolí indických břehů skryté podmořské objekty megalitické (z obřích kamenů zbudované) architektury. To by mohlo být vysvětlením legendy o „potopení“ Lemurie.

Když k tomu ještě připočteme výzkum Hartwiga Hausdorfa, který se zabývá starověkými pyramidami v Číně, v provincii Šen-si – tento výzkum se poprvé objevil na stránkách Laury Lee – vykrystalizuje rozloha dávné civilizace ještě jasněji.

china-pyramid02chinese-pyramid

Někdo si ovšem dal tu práci a z fotografií Laury Lee odstranil údaje o autorských právech, takže fotografie se pak dostaly do internetového oběhu na byly zveřejněny i na jiných stránkách.

„SPACE-MEN“ (S-M) / VESMÍRNÍ LIDÉ = PŮVODNÍ ATLANŤANÉ

Z textu se na žádném místě nedozvíme, co znamená ono „S-M“, ale jestliže v předchozím případě„L“znamenalo jednoduše „Little“ (malý), pak „S“ bude jistě znamenat něco podobně triviálního. Podle mého názoru by se mohlo jednat o slovo „Space“ (vesmírný), což podporuje i většina důkazů okolo. Atlanťanům se zřejmě podařilo osídlit Měsíc a možná i Mars, takže když se ostrov potopil, neznamenalo to zdaleka zánik jich všech.

Jestliže mohou být považovány za dědictví těch, kteří atlantskou katastrofu přežili, nápisy v klínovém písmu, pak může ono „S“ odkazovat i k „Sumerskému lidu“ – zdá se ale, že přeživší po potopě opustili planetu a těm, kteří zůstali na Zemi, tu nezanechali příliš velké množství informací – šlo o lid, který byl po potopě v primitivním stádiu vývoje. Existuje přinejmenším jedna pasáž, která naznačuje, že OBĚ soupeřící civilizace začaly jako vyspělé pozemské společnosti – jmenovitě tedy Atlantida a Rámova říše. Poté je nám předkládáno, že válkychtiví Atlanťané se přestěhovali do vesmíru – proto jejich označení „Vesmírní lidé“. Tam pak prý měli svými obrovskými loděmi zachytávat asteroidy a metat je na Zemi na sídla Lemuřanů / Rámanů, čímž je měli donutit přestěhovat svá sídla pod vodní hladinu.

Technologie obou skupin byla výrazně pokročilejší než ta, kterou disponujeme my dnes, a zahrnovala i schopnost přemístit obrovská množství vodní masy, aby si mohli pod mořem vybudovat svá města. K tomuto mohli využít možná právě antigravitační technologii.

Celá věc se stane ještě podivnější, když zjistíme, že Lemuřané poté procházeli i jakýmisi genetickými proměnami a mutacemi, což byl nevyhnutelný výsledek dlouhodobého života pod vodou. V procesu adaptace se u nich vyvinuly žábry, takže pak mohli do určité míry bez potíží plavat a dýchat pod vodou.

Za podpůrný důkaz tohoto tvrzení může sloužit studie Johna Kearnse, kterou často cituje Dr. Bruce Lipton.Podle ní, jestliže vezmete bakterii, která není schopná trávit laktózu, a umístíte ji do prostředí, kde je laktóza jediným dostupným zdrojem potravy, bakterie nakonec geneticky modifikuje své ústní ústrojí, aby laktózu přijímat a trávit mohla. I naše DNA je tedy jakýmsi přijímačem, který je schopný adaptivně se měnit-mutovat, pokud je vystaven podmínkám, jež k přežití vyžadují nové vlastnosti.

Film „Vodní svět“ ve skutečnosti toto celé potvrzuje. Divák se během děje dozví zajímavou informaci, že postava, kterou hraje Kevin Costner, má žábry. U jeho živočišného druhu se žábry vyvinuly po masivní potopě, která vyhladila většinu pozemské populace. V souvislosti s tímto se klidně mohlo stát, že někdo z další generace lidí zevnitř tajné organizace, jejichž předchůdci jsou autory námi rozebíraných glos, je zodpovědný za přítomnost těchto tajných informací ve zmiňovaném vysokorozpočtovém filmu.

„Vodní svět“ se ale ubírá jiným „směrem“ – uvědomme si, že spíše než o příběh z naší budoucnosti by se mohlo jednat o příběh z naší minulosti – malá skupinka lidí, která přestála „velkou atlantskou potopu“, z nichž někteří se mohli vyvinout v tvory schopné žít pod vodou. Já vím, já vím… teď se na ten film budete všichni chtít podívat. Omlouvám se.

 

 

http://www.suenee.cz/david-wilcock-filadelfsky-experiment/
Vytisknout